2011-09-05 Amygdalin - úvaha
A m y g d a l i n
(úvaha )
Úvod.
Amygdalin je jedním ze 75 dnes známých kyanogenních glykosidů (viz https://share.centrax.cz/CPO-9-13_Antinutricni_a_toxicke_latky,_str_337-378.pdf) , které zase jsou jen jednou z 15 skupin přírodních glykosidů. Název amygdalinu je odvozen od latinského názvu mandloní. Kyanogenní glykosidy se běžně
vyskytují v naší každodenní stravě. Jsou obsaženy nejméně ve 3000 druzích rostlin rozdělených do 110 čeledí ( viz MZLU, Stratil,
https://share.centrax.cz/CPO-9-13_Antinutricni_a_toxicke_latky,_str_337-378.pdf).
Kyanoglykosidy jsou rostlinné sekundární metabolity, účinné v boji s herbivory, s velkými býložravci, ale také s hmyzími škůdci i s mikroorganizmy. Koncentrace kyanoglykosidů je vysoká v semenech a v mladých výhoncích. Jak rostlina dospívá a spěje ke konci svého vegetačního cyklu, význam její ochrany se přiměřeně snižuje a množství kyanogenních glykosidů v ní postupně klesá.
Na pokles obsahu kyanoglykosidů je pamatováno při určování termínů sklizní mladých rostlin na zeleno. Sklízí se až při dosažení určité růstové fáze
rostlin, které odpovídá nižší, únosná koncentrace kyanoglykosidů.
Molekula amygdalinu.
Cukernou složku jeho molekuly představuje disacharid -gentiobiosa (tvořený dvěma glukózami) . Zbývající necukernou složku (aglykon molekuly glykosidu) tvoří benzaldehyd s vázaným kyanovodíkem, tj. benzaldehydkyanhydrin, (nitril mandlové kyseliny). Ten aglykon je v zahraniční odborné literatuře (i v českém velkém lékařském slovníku na internetu) označován také jako mandelonitril, což zní malebněji.
Odpovídajícím synonymem názvu amygdalinu je pak D(-)--mandelonitril-D-gentiobiosid.
Patří se ještě podotknout, že česká Wikipedie zmiňuje snahu chemika Ernsta T. Krebse zařadit amygdalin mezi vitamíny řady B - jako vitamín B17.
Nadšenci pro doplňky stravy pak označili B17 jako vitamín 3. tisíciletí. To byl velmi nešťastný krok, který amygdalin zjevně poškodil. Nemohu souhlasit s panem Krebsem, protože vitamín musí splňovat kritéria, do kterých se vlastnosti amygdalinu nevejdou.
Soudím, že amygdalinu by slušelo seriozní označení, odpovídající látkám využitelným ve farmakognozii.
Historie použití amygdalinu proti nádorům.
Amygdalin byl objeven v roce 1830 a již o 15 let později byl poprvé použit jako prostředek proti nádorům v Rusku. V Americe se tak poprvé stalo v roce
1920. Historie popisu vlastností amygdalinu, jeho funkcí a jeho používání při odstraňování rakovinových nádorů je dlouhá a je plná předsudků, pochybení, podvodů, neúplných pravd i celých a záměrných lží i diletantských "překlepů", či zdeformovaných plagiátů až holých nesmyslů. Užívání přírodního amygdalinu jako léku, ověnčené vykonstruovanými představami výrobců a obchodníků s polosyntetickým přípravkem LAETRIL, tak mezi úředníky a odborníky vygenerovalo mnoho odpůrců. V mnoha státech je LAETRIL zakázán - no a v jiných státech je jako lék či potravinový doplněk povolen. Přesto, že v EU a tedy i v ČR není LAETRIL povolen, byl hlavním hygienikem MZ ČR pod č.j. 30447/2009/OVZ notifikován ekvivalent obsahující amygdalin, pod názvem B17 Apricarc, který se tedy koupit u nás dá. Na užívání amygdalinu jsou tedy 2 různé "metry".
Opěrné body.
V historii i současnosti "amygdalinové praxe" lze nalézt korektní opěrné body, které nelze přehlédnout. Zkusím zmínit 3 z nich :
-
Významný americký biochemik Dr. Dean Burk zasvětil velký kus svého života studiu a propagaci přírodního amygdalinu jako účinného prostředku k
odstranění rakovinových nádorů. Burk byl kromě svých vědeckých a pedagogických funkcí na různých amerických výzkumných ústavech a univerzitách také desítky let buď přímo ředitelem NCI (National Cancer Institute) nebo alespoň vedoucím laboratoří cytochemie na NCI. Ta druhá a pravděpodobnější verze jeho dlouholetého působení na NCI mi přijde jako zatraceně dobrý fundament pro vysoce odbornou propagaci funkce amygdalinu v našich somatických buňkách. A přesto, jeho názory často narážely - jak u úředníků, tak i v odborných kruzích na zarputilé odpůrce. V USA byly provedeny mnohé studie a klinické zkoušky. Výsledky testů jednu skupinu odborníků, včetně Dr. Burka, přesvědčily o tom, že amygdalin v onkologické praxi má své místo, jinou skupinu odborníků utvrdily v tom, že je potřeba amygdalin zakázat. Výsledek byl ten, že v r. 1977 byl prodej amygdalinu i Laetrilu rozhodnutím FDA zakázán. Později prodej legalizovalo 27 států v rámci jednotlivých států - viz American Cancer Society (1991). "Unproven methods of cancer management. Laetrile". CA
Cancer J Clin 41 (3): 187 92. doi:10.3322/canjclin.41.3.187. PMID 1902140.
a viz také https://cs.wikipedia.org/wiki/Amygdalin
2. Vedle lidí, kterým amygdalin s tumorem nepomohl, pobíhají čile po světě lidé, kterým se nádory ztratily a přitom by už dávno měli být po smrti, jednak kvůli nejčernějším prognózám onkologů, druhak pro původně zjevně beznadějný a pokročilý stav jejich onemocnění. Tito lidé obvykle ( tedy ne vždy) současně s
aplikací meruňkových jader zásadním způsobem změnili stravovací návyky. Příkladem je příběh Paula Reida z Austrálie - viz https://www.smh.com.au/national/can-apricot-kernels-keep-cancer-at-bay-20100306-pptb.html
Mohli bychom tedy zapochybovat, co jim při potlačení tumorů pomohlo více, jestli změna jídelníčku nebo jestli amygdalin, či jen víra.
3. Jsou lidé, kteří konzumují po celý život takřka denně jak celé meruňky (čerstvé nebo v zimě sušené), tak i jádra pecek - tedy také amygdalin a to v neobvykle velkém množství. Jsou takové skupiny lidí, které udržují své zvyklosti a stravovací návyky po celý život beze změny. Rakovinu a naše obvyklé civilizační neduhy tito lidé neznají. Jsou to například národy žijící v himalájském údolí Hunza na pákistánsko-indické hranici. Opět můžeme zapochybovat. Pomohla jim více dužina meruněk nebo jádra pecek nebo jejich víra ? Vždy můžeme pochybovat - i bezdůvodně. O tom mimo jiné aspekty rozhodují
předsudky. Příběhů o úspěšném potlačení rakovinovýchnádorů užíváním přírodních kyanoglykosidů a naopak záznamů o neúspěších je v literatuře moc, takže každý si vybere, co mu vyhovuje nebo co potřebuje.
Principy rozkladu Amygdalinu.
Na střední škole nás učili, že se amygdalin rozkládá působením enzymu emulsinu na 3 složky - glukózu, benzaldehyd a kyanovodík. To bylo dostačující vysvětlení v roce 1837, kdy J. von Liebig a Friedrich Wöhler v jedné německé lékárně zkoumali rozklad amygdalinu, získaného z mandlových jader působením
enzymu, rovněž získaného z mandlových jader (viz https://science.jrank.org/pages/29683/emulsin.html ).
Dodnes se pojem emulsin vyskytuje i v "mladé" odborné literatuře. Později se z něj vyklubala směs 2 enzymů : -glukosidasa (jinak také amygdalasa) + hydroxynitrilasa. Glukosidasa v prvním kroku má odštěpit disacharid a hydroxynitrilasa následně rozložit aglykon na benzaldehyd a kyanovodík. Z nějakého
důvodu se v literatuře a zejména na internetu začal uvádět především enzym -glukosidasa.
Toho se chytli ledajací prodejci přírodního "vitamínu B17" či polosyntetického příbuzného Laetrilu, kteří do vybavení rakovinových buněk přiřadili -glukosidasu
jako klíčovou látku v rozkladu amygdalinu, vedoucímu následně k neplánované sebevraždě nádorových buněk (pozn. : nejde tedy o apoptózu).
Ve skutečnosti rozklad amygdalinu probíhá nikoli ve dvou, ale ve 3 krocích (viz kniha Kar Ashutosh:
Pharmacognosy and Pharmacobiotechnology, str. 203) :
-
krok - odštěpení jedné molekuly glukózy:
amygdalasa (tj. -glukosidasa)
amygdalin prunasin + glukóza + H2O
Musím zde zmínit, že prunasin je běžně se vyskytujícím kyanogenním glykosidem v čeledi Rosaceae , kupříkladu v jádrech pecek ovoce rodu Prunus.
Odtud názvy glykosidu i enzymu.
2. krok - odštěpení druhé molekuly glukózy:
prunasa (tj.prunasin -glukosidasa)
prunasin mandelonitril + glukóza + H2O
3. krok - rozklad mandelonitrilu , uvolnění toxinu
hydroxynitrilasa
mandelonitril benzaldehyd + HCN + H2O
Napadá mě připomenout na tomto místě, že benzaldehyd je nositelem hořkomandlové chutě. V mnohé literatuře a na internetu se to hemží nepřesností,
že chuť hořkých mandlí má amygdalin, či bludem, že dokonce nositelem této chutě je kyanovodík.
Principy metabolizmu kyanogenních glykosidů.
Osud kyanoglykosidů v lidském těle.
V malém množství si naše tělo umí s kyanidy poradit samo - například působením látek, obsahujících síru. Tyto látky se běžně vyskytují jak v potravě tak i v našem těle - například aminokyseliny cystein, cystin, methionin a další... Výsledkem jejich působení jsou netoxické thiokyanáty. Mitochondriální jaterní enzym rhodanasa oxiduje kyanidy na kyanáty, které se vazbou na kolující síru mění na relativně neškodné thiokyanáty, opouštějící organismus s močí. Role rhodanasy při detoxikaci organizmu je často zmiňovaná na internetu, ale ponejvíce v deformované podobě - zjevně ve prospěch distribuce Laetrilu.
Osud kyanoglykosidů v organizmu zvířat . viz Opletal L., Šimerda B.,: Flavanoidy ve výživě zvířat, str. 47 :
"...ke štěpení dochází v malém rozsahu v žaludku, ovšem kyanidový anion je zde odštěpován velmi málo, protože žaludeční pH je pro jmenované enzymy
nevýhodné. Samotný výskyt kyanidu je zpomalen, protože normálně pracující detoxikační systém jej stačí eliminovat. V tomto silně kyselém prostředí vzniká z uvolněného kyanovodíku za působení chlorovodíkové kyseliny kyselina mravenčí a chlorid amonný. Ve střevech, kde je hodnota pH pro hydrolýzu výhodnější
(a také vlivem mikroflóry) je obsah kyanovodíku vyšší."
viz str. 48 zmíněné publikace :
"kyanovodík uvolněný z kyanogenních glykosidů zvyšuje drážděním střevní peristaltiku; spolu s membránovými slizy, které na
sebe poutají vodu zrychluje střevní pasáž, změkčuje stolici, případně působí mírně projímavě"
Pozn. : tyto dva úryvky se týkají kyanoglykosidů ze lněného semene, jehož dávky ve výživě zvířat mají své limity.
Princip působení Amygdalinu na tumory.
Jedna verze působení amygdalinu na tumory je ta zjednodušená obchodní, ta, která má přinášet prospěch distributorům ať už přírodního amygdalinu nebo
mexického přírodního či amerického polysyntetického Laetrilu. Ta obchodní verze kupujícím sděluje, že jedině rakovinové buňky obsahují enzym -glukosidasu,
která rozloží amygdalin, uvolní kyanovodík a způsobí sebevraždu buněk tumoru. Zdravým buňkám prý amygdalin neuškodí, protože je chrání enzym rhodanasa, který převede kyanovodík na neškodnou látku. Protože není žádná oficiálně platná verze, může se každý zamyslet nad verzí vlastní.
Rozvinu tedy níže verzi svou s poněkud delším a širším úvodem, který souvisí s principem.
Je spousta přírodních léčivých substancí, o kterých se léta vedou spory, zda pomáhají či škodí. Musím tady připomenout dodnes pravdivá slova Paracelsa, že úplně všechny látky jsou jedy, je to jen otázka množství, které bylo užito. K tomu bych dodal svoji odvrácenou komplementární stranu tohoto tvrzení - tedy , že
všechny látky - i toxiny jsou léky, protože to je také jen otázka množství. Shrnutím obojího lze konstatovat, že všechny látky jsou jedy i léky, protože to je jen otázka jejich množství a koncentrace. Chce se mi rozšířit tuto větu i o mikroorganizmy, protože i jejich kvanta a fyziologický stav mají na náš organizmus podobné dopady jako kvanta látek... Jsou-li tato tvrzení logicky pravdivá , nemusíme mít strach z toxinů. K našemu bezpečnému přežití nám postačí jen respekt k jejich nebezpečným kvantům a vlastnostem. K tomu nám slouží tabulky a komplikované, mnohdy absurdní předpisy, včetně pravidel WHO a FAO Codex Alimentarius , tvořených už od r. 1963.
Laboratořemi našich dávných předků byly jen jejich smyslové senzory, velmi citlivé na organoleptické vlastnosti všeho, co mohli pozřít a nezbytná empirie s pamětí jako esenciální zpětnou vazbou. K jejich zachování jim zjevně stačily zkušenosti a respekt k vis maior, zajišťující kontinuitu pravidel.
Samotné množství látky, které má rozhodnout o jeho škodlivosti či prospěšnosti vcelku nic neříká, pokud není měrné, pokud tedy není vztaženo ku hmotnosti organizmu. Proto bych svoji úvahu o látkách jako toxinech a lécích upřesnil asi takto:
"Je-li látka či mikroorganizmus pro jiný organizmus lékem nebo jedem, o tom rozhodnou množstevní a fyziologické proporce."
Proto, napadnou-li nás patogenní mikroorganizmy, o tom, zda se v organizmu rozvine choroba rozhodnou množství a fyziologické stavy na obou stranách
barikády.
V sudu s ovocem rozhodne boj o daný substrát mezi přítomnými mikroorganizmy, jejich množství, jejich fyziologický stav, tedy také jejich zbraně - metabolity. Rovněž v žitném kvasu, potřebném k výrobě pravého kvalitního kváskového chleba je důležitý poměr poctivě propagovaných bakterií (poměr kvasinek je
významný mnohem méně) k substrátu a jejich fyziologický stav. Źádný práškový polotovar z marketu nemůže posloužit ke skutečné kvalitě kváskového chleba - mimo jiné kvůli špatným proporcím a špatným surovinám.
U doplňků stravy si málokdo z konzumentů uvědomuje nebezpečí disproporcí - a sice hyperstavů, protože to není výhodná obchodní informace. Dobře
naopak prodává varování obchodníků nad nebezpečím deficiencí všeho možného. Jsem příznivcem stavů vždy lehce deficientních proti nadbytkům suplementů v organizmu ať už jde o cokoliv - enzymy, vitamíny, minerály i koncentráty probiotických mikroorganizmů, které se proti přání jejich výrobců a
prodejců stejně odmítají v našich útrobách zdržet, natož usídlit - viz https://web.vetweb.cz/projekt/clanek.asp?pid=2&cid=938.
Mohl bych pokračovat mnoha konkrétními příklady, ale to by už nebyla několikastránková úvaha, ale kniha o problematice našich současných pokřivených pravidlech výživy. Z výše uvedených informací , tedy ze zamyšlení nad významem proporcí vyplývá tento můj amatérský názor na osud amygdalinu v organizmu a na jeho funkci v tumorech :
Určité malé množství kyanoglykosidů včetně amygdalinu bylo a je součástí naší stravy pevné i tekuté a tato množství umí naše tělo spolehlivě zneškodnit ještě v zažívacím traktu, tedy dříve než se do tumoru dostane. Malé množství případně uvolněného kyanovodíku nemusí být v zažívacím traktu na škodu, protože podporuje střevní peristaltiku a urychluje vstřebávání látek - viz výše. Troufám se domnívat, že malé množství HCN stimuluje a dobře trénuje naše obranné a opravné mechanizmy. Větší než malé množství kyanoglykosidů- včetně amygdalinu pronikne i do krevního oběhu. Jaterní enzymy sice kyanoglykosidy a kyanovodík transformují, a to rychlostí, která zvládne inhalaci HCN v koncentraci 30 ppm po dobu 8 hodin ( viz www.piskac.cz/pavel/recenze/TIS/KYANOVODIK.RTF ), ale výkon jater , jejich enzymů i množství dostupných látek, obsahujících síru, to vše je limitováno. Část kyanoglykosidů , tedy i amygdalinu se do somatických buněk i do tumoru dostane. Pro enzymy všech buněk a buněk nádorových obzvláště jsou látky, obsahující využitelné sacharidy, velmi atraktivními substráty. Domnívám se proto, že amygdalin vybavený glukózou, je pro buňky velmi lákavý. Je to atraktivnější
sousto než například prunasin, protože nabízí 2 x více molekul glukózy než prunasin. Přesto se při větším než malém množství ještě nemusí jednat o takovou dávku kyanoglykosidů, s takovým ekvivalentem kyanovodíku, který by somatickým buňkám jednoznačně uškodil, protože i ony mají své opravné a obranné mechanizmy. Mějme tedy dávku kyanoglykosidů, která naroste až k hranici únosnosti obranného systému zdravých buněk. To je podle mne ta nejlepší proporce, potřebná k poškození buněk tumorů. Proč ? Inu proto, poněvadž jak je známo, rakovinové buňky mají proti buňkám nerakovinovým vyšší potřebu glukózy a energie, vyšší potenci, větší enzymovou aktivitu, které odpovídá jejich fyziologický stav, vyšší intenzita látkové výměny a růstu.
Rakovinové buňky jsou podle mého názoru právě proto zranitelnější a to nejen amygdalinem, ale i dalšími kyanoglykosidy, které nejen v tom obvykle
nepatrném, ale i ve větším až subkritickém množství vědomě i nechtěně přijímáme ve stravě. Někteří vyléčení se při užívání amygdalinu přesně trefili do nejlepší proporce a měli tak vlastně štěstí. To je můj názor. Spousta lidí s nádory - řekl bych, že naprosto logická většina - se mohla pokoušet užívat nějaké větší než běžné malé množství kyanoglykosidů, ale to štěstí na přesnou proporci neměla. Trefa dávky proporce je jako první cena v loterii. Nejde ji vyloučit, ale jen získat s malou mírou pravděpodobnosti, které říkáme štěstí, náhoda.... Nechce se mi "pravidlo proporcionality" vztahovat jen na kyanogení glykosidy a tumory. Mám důvody domnívat se, že platí obecně. Když překročíme tu poslední mez proporce kyanoglykosidů, nad míru únosnou pro zdravé buňky a nad kapacitu jater, teoreticky by mohly být tumory zlikvidovány rychleji, ale prakticky se organizmus bude zoufale prát se spolehlivě letální dávkou kyanovodíku a svého uzdravení se nedočká. Dojde k blokaci enzymů tkáňového dýchání (cca 50 typů oxidativních enzymů ), a to především enzymů, obsahujících trojmocné železo , tedy zejména cytochromoxidasy - viz
www.piskac.cz/pavel/recenze/TIS/KYANOVODIK.RTF a viz chemistry.ujep.cz/download.php?soubor=p5.pdf) .
Důsledkem působení letální dávky kyanovodíku je histotoxická hypoxemie, stavu, kdy kyslík v organizmu proudí, je ho dostatek, ale buňky jej nemohou využít. Letální dávka kyanoglykosidů by mohla být pravidlem, ale zcela jistě jsou výjimky u dlouhodobě trénovaných jedinců - například u lidí v "meruňkovém" údolí Hunza , jak jsem uvedl výše. Pro nás, pro ty netrénované, je například u hořkých mandlí letální dávkou 5-10 jader pro malé dítě a přibližně 60 jader pro dospělého člověka. V odborné literatuře, viz např. www.piskac.cz/pavel/recenze/TIS/KYANOVODIK.RTF se uvádí jako LD50 necelý 1 mg HCN na kg hmotnosti organizmu, tedy 50 - 60 mg HCN na průměrnou hmotnost dospělého člověka. V příloze jsou uvedeny obsahy HCN v některých
potravinách a z nich je možno podle uvedené letální dávky odhadnout nebezpečná množství potravin v gramech.
V Hrobicích 5. září 2011 Oldřich Družba
Přílohy:
1 - Kyanogenní glykosidy v jedlých částech některých rostlin
2 - Výskyt kyanogenních glykosidů v některých rostlinách, rostoucích v ČR
Příloha 1: Kyanogenní
glykosidy v jedlých částech některých rostlin
viz https://www.bezpecnostpotravin.cz/kyanogenni-glykosidy-v-potravinach.aspx
K rostlinám bohatým na kyanogenní glykosidy (dále KG) patří čirok (Sorghum bicolor), fazol měsíční (Phaseolus lunatus, lima beans), maniok (cassava, Manihot esculenta), kořen yam (Dioscoreabulbifera a D. alata), sladké brambory (Ipomoea batatas), len (Linum usitatisimum), bambusové výhonky (Bambusa vulgaris), cukrová třtina (Saccharum officinarum), maracuja (Passiflora), fazol zahradní (Phaseolus vulgaris), hrášek (Pisum sativum), cizrna (Cicer arietinum, Kichererbsen), hořké mandle (Prunus amygdalus), meruňky (Prunus armeniaca), broskve a nektarinky (Prunus persica), třešně (Prunus avium), bobkovišeň ( Prunus¨laurocerasus, cherry laurel, Kirschlorbeer), hrušky (Pyrus) a jablka (Malus).
Obsah KG a potenciální HCN nelze jednoduše uvést, protože záleží na části rostliny, na odrůdě, na stáří rostliny, stupni vývoje, podmínkách růstu, posklizňovém ošetření, skladování a potravinářském zpracování. Skutečnost, že HCN vzniká působením beta-glukosidáz, souvisí s tím, že se tyto enzymy v příslušných rostlinách zároveň vyskytují, ale obvykle v různých tkáních, tedy odděleně od KG. Orientační hodnoty obsahu HCN jsou uvedeny v tabulce.
Kyanogenní glykosidy a potenciální obsah kyseliny kyanovodíkové v některých jedlých částech rostlin
(v čerstvém stavu)
Rostlina |
Kyanogenní |
Část |
HCN |
Fazol |
linamarin lotaustralin
|
semena |
10 - 400 |
Hořké |
amygdalin prunasin
|
semena mladé |
280 - 310 ca 20 |
Bambus |
taxiphillin |
nezralé špičky |
ca 300
|
Čirok |
durrhin |
semena špičkyvýhonků čerstvé listy
|
0,6 240 60 |
Maniok |
linamarin lotaustralin |
listy slupka vnitřek |
77 - 104 69 - 84 7 - 33 |
Fazol |
amygdalin |
lusky semena
|
ca 2 |
Hrách |
amygdalin |
lusky semena
|
ca 2,3 |
Cizrna |
amygdalin |
semena |
ca 0,8 |
Len |
linustatin neolinustatin linamarin lotaustralin |
semena výlisky špičky |
21 - 54 910
|
Meruňky |
amygdalin prunasin
|
semena |
40 - 400 |
Třešně |
amygdalin prunasin
|
semena |
ca 100 |
Bobkovišně |
prunasin |
semena |
ca 150 |
Pozn.: V tomto seznamu chybí další ovoce, např. pecky švestek, trnek, kdoulí, jádra jablek, hrušní a d.
Příloha 2 - Výskyt kyanogenních glykosidů v některých rostlinách, rostoucích
v ČR, viz https://www.biotox.cz/toxikon/rostliny/glykosidy2.php
Pro nedostatek e-místa nelze tabulku uvést na této stránce